V posledních dekádách dochází k silnému zrychlování masového vymírání zapříčiněného lidskou činností. Mizí významné druhy organismů, o jejichž existenci, natož roli v ekosystému nemáme žádné informace. Vzhledem k provázanosti druhů v ekosystémech je poznání významu a ekologické funkce každého druhu základním podkladem pro efektivní nastavení ochrany biodiverzity. K nejdrastičtějšímu ničení biodiverzity dnes dochází v tropických regionech. Přitom se jedná o oblasti s nejvyšší mírou endemismu, s metabolicky nejproduktivnějšími ekosystémy. Zatímco v oblastech mírného a subtropického pásu byly původní biotopy nahrazeny zemědělskou a průmyslovou krajinou již v dávné minulosti, v tropických oblastech se tomu často děje až dnes. Prioritním úkolem světové ochrany přírody je tento trend likvidace tropické biodiverzity, v zájmu udržitelnosti fungování samotného člověka na planetě, zbrzdit. Klíčové je mimo jiné získat pro tento úkol místní obyvatelstvo, zajímavými příklady ho o důležitosti ochrany původních biotopů přesvědčit. Takovým příkladem by mohli být i pavoučí vykradači láček masožravých rostlin, jednoho z nejohroženějších mikrohabitatů naší planety.
Masožravé rostliny láčkovky (Nepenthes spp.) jsou jedinými reprezentanty čeledi Nepenthaceae, tropické skupiny vyskytující se pouze v severní části Indického oceánu s přesahem do Tichého oceánu. Centrum jejich diverzity se nachází v jihovýchodní Asii, konkrétně v Indonésii a Malajsii. A největší diverzitu, s nejmémě 40 dnes známými druhy, hostí ostrov Borneo. Láčkovky žijí na živinami chudých biotopech, přičemž tento deficit kompenzují získáváním živin z těl ulovených živočichů. Pro lapání a trávení bezobratlých využívají listy přetvořené v konvicovité láčky s extrémně kluzkými vnitřními stěnami, ve spodní části vyplněné viskózní trávicí tekutinou (Kang et al. 2021). Jedná se o poměrně velké orgány, které jsou v prostředí chudém na živiny a na trvalé vodní plochy stabilním zdrojem živin a vody pro hmyz a jiné živočichy. Proto se řada živočichů naučila obcházet lapací mechanismy láčkovek a využívat poskytované zdroje (Gaume et al. 2019). To však často obnášelo pokročilé morfologické, fyziologické či behaviorální adaptace, které jsou v rozporu se životem mimo láčky (Etter et al. 2020, Lam et al. 2020). Vyvinuly se tak druhy, které jsou na život v láčkách vysoce specializované (tzv. nepenthebionti; např. Lam et al. 2019).
Nepenthebionty jsou například někteří zástupci pavouků z čeledi běžníkovitých jako např. Misumenops nepenthicola, Henriksenia thienemanni, Synema obscuripes či Thomisus nepenthiphilus (čeleď Thomisidae) známí z různých částí areálu rodu Nepenthes (např. Rembold et al. 2012, Striffler et Rembold 2009). Příbuzní těchto druhů číhají na svoji kořist na květech, tito si však hmyzí kořist nechávají přilákat láčkami. Ústí láčky je obvykle pestře zbarvené jako květy a produkuje vůni připomínající nektar. Pro pohyb po láčce využívají konstrukci tvořenou pavučinovými vlákny. Zástupci rodů Misumenops a Henriksenia využívají láčku nejen jako atraktant kořisti, ale naučili se využívat i její trávicí tekutinu k imobilizaci kořisti – po zachycení kořisti jí do tekutiny okamžitě strhávají (Karl et Bauer 2020). Viskózní tekutina olepí končetiny a křídla, čímž pavouk získává dostatek času na zabití kořisti. Navíc si tito pavouci zpestřují jídelníček larvami dvoukřídlého hmyzu, vyvíjejícími se přímo v tekutině (Chua et Lim 2012). Unikátnost schopnosti těchto běžníků potápět se ve viskózní trávicí kapalině, dokonce se schovávat mezi ulovenou kořistí na dně, podtrhuje fakt, že pavouci až na pár výjimek nejsou schopni se potápět ani pod hladinu normální vody, jejich dýchací orgány jim to obvykle neumožňují. Díky těmto běžníkům se do láčky dostávají v podobě neztrávených zbytků a výkalů pavouků živiny i z kořisti, kterou by láčka sama nebyla schopna ulovit. Nebýt pavouků, řada hmyzu, především létajícího, by láčku bez problému opustila. Jedná se tedy již o oboustranně prospěšný vztah (Lam et Tan 2018, Lim, Lan et Tan 2018), přičemž pavouci láčky využívají nejen k opatřování potravy, ale uvnitř láček se odehrávají i jejich ostatní životní projevy jako je rozmnožování či péče o potomstvo.
Současné znalosti o diverzitě pavouků specializovaných na život v láčkách jsou však náhodnými vedlejšími produkty průzkumů zaměřených na jiné objekty. Systematický arachnologický průzkum napříč druhovou diverzitou rodu Nepenthes dosud nebyl realizován. Náhodné záchyty těchto pavouků byly zatím učiněny pouze u druhů Nepenthes gracilis, N. rafflesiana, N. tobaica a N. madagascariensis, které patří díky výskytu poblíž center výzkumu jako je Singapur mezi nejprobádanější. Ale známo je okolo 170 druhů rodu Nepenthes. Například jen na Borneu je známo 39 druhů. Proto se domníváme, a naše předběžné výsledky revize muzejního materiálu tomu dávají za pravdu, že valná většina diverzity pavouků žijících v láčkách stále čeká na své objevení.
V této souvislosti je potřeba zmínit, že, vzhledem ke své vázanosti na neznečištěné reliktní tropické biotopy, masožravé rostliny rodu Nepenthes rychle mizí. Unikátní prostředí poskytované jejich láčkami tak patří k jedněm z nejohroženějších mikrohabitatů na naší planetě. Některým druhům láčkovek hrozí úplné vyhubení. Ale i zmenšování jejich populací má patrně za následek postupné ochuzování společenstev na ně vázaných organismů, nepenthebiontů. Výzkum unikátního mikrohabitatu láček by proto měl být uskutečněn co nejdříve, aby mohl včas posloužit jako podklad pro argumentaci významu ochrany těchto mikrohabitatů pro uchování biodiverzity.
Účelem navrhované expedice je zaplnit mezeru ve znalostech o biodiverzitě a specificitě pavouků těchto mizejících mikrohabitatů. K takovému výzkumu bude potřeba si zajistit výzkumná povolení, především povolení ke vstupu do chráněných území, povolení k vlastnímu výzkumu, povolení ke sběru vzorků a jejich exportu. Tato povolení získáme, stejně jako v případě našich předešlých výzkumů, žádostí na Forest Department Sarawak.
Na navštívených lokalitách budou cíleně vyhledáváni jedinci různých druhů láčkovek. V nížinných biotopech (NP Bako) se vyskytují druhy N. albomarginata, N. ampullaria, N. gracilis, N. hirsuta, N. mirabilis a N. rafflesiana. V (pod)horských biotopech (Kelabitská vysočina) na základě vlastního pozorování očekáváme dohledání druhů N. fractiflexa, N. fusca, N. hirsuta, N. chaniana, N. lowii, N. mollis, N. reinwardtiana, N. stenophylla, N. tentaculata, N. veitchii a N. vogelii. Před samotným rozborem společenstev bezobratlých živočichů obývajících láčky bude charakterizována morfologie, umístění (láčkovky vytvářejí dva základní typy láček – láčky na zemi jsou specializovány na lov živočichů pohybujících se po povrchu půdy, láčky ve výšce jsou specializovány na lov létajícího hmyzu) a stáří analyzovaných láček a budou sbírána data charakterizující abiotické parametry prostředí, ve kterém se láčky nacházejí. Odebrány budou vzorky celých společenstev, nikoli pouze pavouků, ostatní skupiny budou na další vědecké zpracování předány příslušným, na tyto skupiny specializovaným odborníkům. Vzorky budou odebrány do čistého lihu za účelem dodatečných populačně genetických analýz pomocí molekulárně genetických metod. Mimoto ze silných populací odebereme i živé jedince za účelem exportu do zázemí Pražské botanické zahrady, kde budou pořizovány fotografie a krátká videa vč. videí predačního chování pavouků pro účely popularizace výsledků.
Po návratu z expedice bude následovat fáze morfologického a molekulárně genetického zpracování materiálu, analýzy dat a přípravy manuskriptů studií. Po publikování v mezinárodně uznávaných vědeckých periodicích budou výsledky ve spolupráci s místními odborníky popularizovány v malajských, indonéských či brunejských médiích. V Bruneji např. dlouhodobě spolupracujeme s Dr. Rahayu Sukmaria Sukri z Brunejské Univerzity, v Malajsii s Andi Maryani A. Mustapeng z Forest Research Centre, Sabah Forestry Department a v Indonésii je naším spolupracovníkem Wewin Tjiasmanto z Centra pro ochranu mokřadních biotopů. Výsledky našich studií dále poskytneme organizacím, které se ochranou přírody na Borneu zabývají (Borneo Nature Foundation, The Borneo Project). Objevy nových druhů nebo ekologických vztahů budou mít za cíl přitáhnout pozornost veřejnosti i státních orgánů a vést tak k šíření povědomí o mizející biodiverzitě a možnostech ochrany konkrétních biotopů a lokalit.